Ještě se nepereme

Lidi se u nás mají různě. Někdo se má tady v Česku líp a někdo zase hůř. A někdo taky přímo skvěle a někdo mizerně. A tak se často neshodneme, když se spolu o něčem bavíme. Naše společnost je tedy rozdělená na skupiny lidí, kteří si navzájem rozumí, ale s ostatními skupinami nenalézají společnou řeč. Když dneska slyšíme lidi, co slyšíme? Někdo říká, že bude volit ANO, že to udělalo něco pro lidi, když pro ně nikdo jiný nehnul ani prstem. A jiný říká, že zrovna ANO volit nebude, že to neudělalo pro lidi nic, zato proti lidem hodně. Že zavřelo podniky, připravilo lidi o práci a pak je korumpovalo státními dávkami a zruinovalo stát.

naše společnost

Někdo říká, že bude volit třeba ODS. Že to je jediná síla, která proti ANO dokáže uspět a která je jiná. A někdo zase říká, že je ODS strana mafiánů a když ji necháme vládnout s pětikoalicí, pomřeme hlady.

Někdo bude volit třeba komunisty. Vždyť za nich se měli všichni stejně, za nich jsme neměli ani žebráky, ani nezaměstnané, chodilo se dřív do důchodu a byli jsme soběstační. A další komunisty proklínají, s tím, že za nich byli všichni žebráci a navíc otroci režimu, a že jsme za nich měli sotva poloprázdné obchody a mizérii.

Pro někoho je hybnou silou pokroku SPD, a pro jiného je to banda extrémistů a sluhů Kremlu.

lidi jako loutky

Někdo bude volit pochybné politické slepence, které sotva dokážou uspět, v naději na změnu, jiný jimi opovrhuje jako někým, kdo vznikl účelově a nevydrží.

A když už jsme u voleb, jsou tu lidi, co chtějí za prezidenta každou chvíli někoho jiného. A pro a proti se taky vždycky najdou argumenty. Které naši společnost rozdělují. Do povolební doby. Kdy zase zjistíme, že se toho spousta nesplnila a zase budeme jednotnější. A budeme jednotně nadávat na to, co jsme si tu zvolili. Až do dalších voleb, kdy se naši lidi zase dočasně rozkmotří. A tak pořád dokolečka.

Společnost je různorodá, ale každý si v ní najde své místo

Společnost. Je to vlastně taková skupinka lidí. Společnost se dělí na nejrůznější skupinky lidí s různými zájmy, koníčky a preferencemi. Ať už společnost bereme jako nepojmenované velké skupenství lidí nebo se podíváme tomuto pojmu trochu více do hloubky, jistě uznáme, že v dnešní době si opravdu každý člověk najde své pravé místo.

Najít své místo je většinou přirozeně jednoduché. Ať už patříme mezi lidi, kteří se cítí v jakékoli společnosti jako doma nebo raději si vybíráme přesně takové lidi, kteří mají stejné zájmy a kteří jsou pro nás spřízněnou duší, tak rozhodně každý nějakou společnost potřebujeme. I ten největší introvert a člověk, který má v podstatě z okolních lidí strach by si měl občas s někým promluvit, bavit se a začlenit se mezi určitou skupinku lidí, se kterou si bude co nejvíce rozumět a se kterou se bude cítit klidně i lépe než se svojí vlastní rodinou.

Děti

Na světe existuje celá dlouhá řada lidí. Každý vypadá jinak, chová se jinak, má jiné priority a jiné zájmy. Pak máme ale dvě skupiny a každý se mezi ně řadíme. Extrovert. Člověk, který se rád baví s okolním světem. Kterému nedělá problém se začlenit téměř v jakékoli skupině lidí. Je to prostě člověk, který velkou společnost zvládá a který je dokonce při dlouhodobém nespolečenském životě nesvůj.

skupina lidí

Pak tu ale máme tu druhou skupinku. Introverti jsou lidé, kteří už nejsou tak otevřeni jako extroverti. Jsou to lidé, kteří společnost tolik nevyhledávají a kteří se bez lidského kontaktu obejdou i delší dobu. I ten největší introvert ale potřebuje společnost, při které se bude cítit dobře a ve které se bude moct vypovídat. Ať už patříte do kterékoli skupiny lidí, rozhodně byste se neměli bránit společnosti. Měli byste se s ní naučit žít, vnímat ji a užívat si, že na světě existuje spousta nejrůznějších skupin, mezi kterými si najdete tu ideální přesně pro vás. Od toho tu ta společnost je, abychom ji tvořili my všichni jako celek.

Různé společnosti

Vždycky jsem byla ve společnosti, která je velmi příjemná a konzervativní. A nikdy jsem nezažila nic extrémního nebo takového, že by byl někdo drzý anebo sprostý. Taky jsem nikdy nezažil a takové ty dvojsmyslné narážky, které většinou známe od puberťáku. Nicméně ale všechno je jednou poprvé. Ujel mi autobus. Jela jsem z práce domů a končila jsem v práci o hodinu dříve. Nějak jsem si to ale bohužel v rychlosti neuvědomila, takže jsem si nezjistila dřívější autobus. Pak jsi mi to ale došlo. Tak rychle spěchám na autobus v domnění, že jezdí vlastně každou hodinu. Bohužel jsem se ale spletla. Byla jsem zvyklá jezdit úplně jiným autobusem. A právě v tom autobuse, kterým jsem byla mi často jezdívala z práce domů, byla taková společnost, kterou jsem vlastně úplně celou znala. Znali jsme se tam navzájem, protože jsme jezdili takhle z práce.

V dobré společnosti.

A nyní jsem ale nastoupila do jiného autobusu. A musím říct, že jsem byla v šoku. Byla tam úplně jiná společnost. Byli tam hlavně samé děti, které byly takové sprosté. Nevěděla jsem, jak mám na to reagovat. A právě tady v tomto špatném autobuse mi bylo tak trapně, protože to byla taková společnost, že jsme nevěděla, jak se mám chovat nebo jak reagovat na jejich divné a drzé narážky.

Klubová společnost.

Takové otázky od dospívajících jsme opravdu dlouho neslyšela. Někdy jsem se až divila, že tohle vlastně ani odrostlé dítě říct nemůže. Copak dnešní mladá společnost nezná dobré a slušné vychování? Hodně mě to mrzelo. Pamatuji, že za mých let to bylo úplně jiné. To byla jakákoliv slušná společnost a nějaké urážky nebo narážky byly naprosto nepřípustné. všechno tehdy probíhal slušně. Nevím, čí je to chyba, že dnešní společnost je taková. Že by rodiče? No, možná. Nicméně si ale myslím, že se asi ve škole měla učit slušná výchova a taky respekt a úcta k jiným dospělým lidem.