Vždycky jsem byla ve společnosti, která je velmi příjemná a konzervativní. A nikdy jsem nezažila nic extrémního nebo takového, že by byl někdo drzý anebo sprostý. Taky jsem nikdy nezažil a takové ty dvojsmyslné narážky, které většinou známe od puberťáku. Nicméně ale všechno je jednou poprvé. Ujel mi autobus. Jela jsem z práce domů a končila jsem v práci o hodinu dříve. Nějak jsem si to ale bohužel v rychlosti neuvědomila, takže jsem si nezjistila dřívější autobus. Pak jsi mi to ale došlo. Tak rychle spěchám na autobus v domnění, že jezdí vlastně každou hodinu. Bohužel jsem se ale spletla. Byla jsem zvyklá jezdit úplně jiným autobusem. A právě v tom autobuse, kterým jsem byla mi často jezdívala z práce domů, byla taková společnost, kterou jsem vlastně úplně celou znala. Znali jsme se tam navzájem, protože jsme jezdili takhle z práce.
A nyní jsem ale nastoupila do jiného autobusu. A musím říct, že jsem byla v šoku. Byla tam úplně jiná společnost. Byli tam hlavně samé děti, které byly takové sprosté. Nevěděla jsem, jak mám na to reagovat. A právě tady v tomto špatném autobuse mi bylo tak trapně, protože to byla taková společnost, že jsme nevěděla, jak se mám chovat nebo jak reagovat na jejich divné a drzé narážky.
Takové otázky od dospívajících jsme opravdu dlouho neslyšela. Někdy jsem se až divila, že tohle vlastně ani odrostlé dítě říct nemůže. Copak dnešní mladá společnost nezná dobré a slušné vychování? Hodně mě to mrzelo. Pamatuji, že za mých let to bylo úplně jiné. To byla jakákoliv slušná společnost a nějaké urážky nebo narážky byly naprosto nepřípustné. všechno tehdy probíhal slušně. Nevím, čí je to chyba, že dnešní společnost je taková. Že by rodiče? No, možná. Nicméně si ale myslím, že se asi ve škole měla učit slušná výchova a taky respekt a úcta k jiným dospělým lidem.