Je nulová tolerance alkoholu za volantem tím správným řešením?

Jedním z nejčastěji kontrolovaných přestupků je pro řidiče sledování hladiny alkoholu v krvi. To je nejčastěji prováděno takzvanou dechovou zkouškou, kdy dýchnete do přístroje, který změří, kolik promile alkoholu v krvi máte. Zde je potřeba zmínit, že u nás v České republice platí politika takzvané nulové tolerance, což znamená, že řidič nesmí mít v krvi ani stopu alkoholu. To může působit potíže lidem, kteří jsou například na večírku, kde se podává alkohol a musí si hledat odvoz domů. Je však nutné říci, že naše země prakticky výjimka. V mnoha jiných státech je totiž určité množství alkoholu povoleno. Je zde tedy debata, která z těchto možností je ta správná. Zastánci druhé možnosti tvrdí, že malé množství schopnost řízení nijak neovlivňuje.

 

vyjíždějí z garáže

 

Proti tomu ovšem mluví výsledky studií, které říkají, že již 0,6 promile snižuje jak rychlost reakcí, tak i schopnost soustředění. A asi není třeba říkat, že obojí je pro řízení velmi důležité, neboť se na silnici může stát spousta nečekaných situací, kdy je nutné skutečně rychle zareagovat.

 

Je tedy otázkou, zda je povolený limit alkoholu opravdu dostatečně nízký a zda nové výzkumy neodhalí, že již menší množství má na naše řízení vliv. Proto dává smysl, když se netoleruje ani minimální množství.

 

zákaz řízení pod vlivem

 

Na druhou stranu je pravdou, že v některých případech to může být poněkud restriktivní, zvláště pokud víme, že tak malé množství na nás žádný vliv nemá. Z tohoto pohledu je tedy zbytečné zavádět nulovou toleranci, když stačí najít bezpečný limit. S tím se však pojí další problém, a to je ten, že lidé neví, jak velké množství alkoholu v krvi budou po napití mít. Snadno tedy mohou nevědomky povolené množství překročit a následně se dostat do problémů. Ať už jsme tedy zastánci jakéhokoliv přístupu, je dobré si být vědomi jeho výhod a nevýhod. Jen tak skutečně zjistíme, co je lepší.

Je skutečně nutné mít za jízdy rozsvícená světla?

Mnoho zákonů silničního provozu je řidičům spíše k zlosti. A to zvláště proto, že se neustále zpřísňují. Například povinnost vozit v autě rezervní pneumatiku, lékárničku a další. Co však mnohým z nich vadí nejvíce je fakt, že musí mít za jízdy neustále rozsvícená světla.

 

Zatímco dříve totiž byla povinnost svítit pouze za tmy, mlhy či v době zhoršené viditelnosti (například během silného deště), dnes musíme mít světla zapnutá vždy, když zapneme motor. A to lidem vadí ze zcela pochopitelného důvodu.

 

automobil vyjíždějící z garáže

 

K tomu, aby žárovky svítily, potřebují samozřejmě elektřinu. Ta se v tomto případě bere z baterie automobilu. To ovšem znamená, že se mnohem rychleji vybije a bude potřeba ji dobít. A že to při dnešních cenách elektřiny není zrovna levná záležitost, asi není třeba zmiňovat.

 

Proto je tedy otázkou, zda je skutečně nutné svítit i za dobré viditelnosti. Přeci v tu chvíli ostatním řidičům či chodcům nic nebrání nás vidět, ať už máme rozsvícená světla nebo ne, že? Ovšem až tak jednoduché to není.

 

povinnost svítit se týká i autobusů

 

V první řadě u vozidel, která jsou od nás dál, mnohdy není snadné poznat, zda stojí nebo se pohybují. Světla nám pak dají jasný signál a my včas víme, s čím máme počítat a připravíme se na to. To platí nejen pro řidiče, ale také pro chodce přecházející silnici. Jistě, je zde také zvuk motoru, ale musíme přiznat, že dnešní automobily jsou čím dál tišší, nehledě na to, že mnoho lidí má v uších sluchátka.

 

Dále je zde fakt, že vozidla šedivé barvy mohou být i za bílého dne prakticky neviditelná, zvláště pokud je zataženo. To pak může vést k nehodám, kdy jej řidič protijedoucího vozidla uvidí až příliš pozdě.

 

Asi se všichni shodneme, že tomu všemu je dobré předejít. Jistě, pro řidiče to bude znamenat zvýšené náklady. Ovšem v porovnání s lidským životem jsou, řekla bych, minimální. A nebezpečí tu je, zvláště když vezmeme v úvahu, že automobilů je na našich silnicích stále víc. Proto se rozhodě vyplatí bezpečnost nepodceňovat, a to jak naši, tak i ostatních.