Pamatuji si, že jako malá holka jsem si velmi ráda hrála s panenkami. A nebylo se čemu divit, protože moje sestra, která byla o dva roky starší, taky měla moc ráda panenky. Měly jsme se sestru krásné hračky. Vozily jsme v kočárku různé panenky, ale taky plyšáky. To mě bavilo nejvíce. Myslím si, že takhle to měly opravdu asi každé holčičky. Vždy z každé holčičky přeci vyroste krásná žena a později taky maminka. Třeba taky krásných holčiček. A já musím říct, že my ženy to v životě někdy nemáme opravdu jednoduché. Jenom si představte, že musíme rodit děti. Je to opravdu krásné, ale mám nyní na mysli tu velkou bolest při porodu. A musím říct, že to je opravdu velká bolest. Zažila jsem to už dvakrát. Mám totiž dvě krásné děti. A musím říct, že je to velká bolest, že by to asi žádný muž nevydržel. Ten můj určitě ne! A hodně mi vadí, že můj přítel mi vždycky říká, že porod není žádná bolest, že se to dá vydržet. Jenomže nevím, jak to stále myslí. Protože my ženy toho vydržíme opravdu hodně, protože máme asi posunutý práh bolesti, jinak si to vysvětlit nedokážu.
A nevím jak vy, ale můj přítel si říká, že kdyby si třeba například zlomil nohu, tak je to větší bolest než třeba porod. To myslí vážně? Tohle říct ženě, matce dvou dětí? Taky nevím, co na tohle říct, někdy si říkám, že můj přítel asi není normální nebo si ze mě dělá srandu. A co si myslíte vy o bolesti a o porodu?
Nevím jak jiné ženy, ale já se musím přiznat, že jsem ale i tak ráda, že jsem žena. To, že taky máme hodně výhod. Například to, že mi můj přítel, který je gentleman, moc rád podrží dveře od restaurace anebo mi dává ve všem přednost. Líbí se mi to, mám ráda gentlemany. A je zajímavé, že některé ženy to nemají rády, že jsou až moc emancipované. Nicméně ale taky každá žena jistě touží po nějakém gentlemanství. Ale každá žena je opravdu svá a jedinečná a každá žena si zaslouží být taková, jaká chce být. A nikdo nemá právo ženám něco vyčítat. my mužům taky do života nekecáme.