Ta starší generace si jistě vzpomíná, jak jsme se prohýbali smíchy, když někdo říkal, že počítače budou jednou všude a doma jej bude mít kde kdo. Při tehdejších cenách a našich platech si skutečně nemohl tento stroj mít doma každý. Jen na monitor se šetřilo jak dlouho. Ale pak přišel cenový propad, postupně se vše uvolňovalo a ceny za hardware i software se stávaly stále přijatelnější.
Ano, ještě nebyl počítač v každé domácnosti, ale už si jej mohl koupit skoro každý třeba na plátky a to takové, které by jej nedonutily jít žebrem. Ale kupovali si je většinou jen zapálení hráči, nebo ti, kteří jej potřebovali. Z tohoto důvodu se objevila v nejedné rodině jen taková ta malá krabička, která dokázala psát texty a později umožnila práci s nimi. Jejda to bylo radosti, když se nemuselo vše přepisovat stále dokolečka dokola. Chyby se daly jednoduše opravit, věty, slova i odstavce volně přemístit a vůbec se daly dělat zázraky.
Ale to už zde byly časy, kdy si počítač koupil i ten, který jej nepotřeboval nějak nutně, ale prostě si říkal, proč to nezkusit. Dnes už spisovatel asi jen těžko klepe do kláves psacího stroje a málokdo posílá papírové dopisy. K tomu všemu je přece internet a jeho pošta. A internet vůbec dokáže věci, o kterých se tehdy psalo jen ve sci-fi románech a byly jen ve sci-fi filmech.
Když se kdysi hledaly informace k nějakému tématu, bylo potřeba navštívit knihovnu a patřičnou literaturu tam dohledat. Co to stálo času jistě ví každý, kdo se něčím podobným zabýval. Nyní jen stačí zadat slovo a je rázem po ruce tolik informací, že jeden neví kudy kam.
Počítač je vlastně takový skvělý pomocník jak pro naše domácnosti, tak i pro firmy. Ovšem například ve výrobních hala zase umí řídit stroje, takže i zde má svou, tak říkajíc, dvoranu slávy. Proto musíme být s počítači kamarádi a vážit si jich.