Informační technologie jsou všude po celém světě. Abych pravdu řekla, tak už ani nevím, kde se to všechno sebralo. A je to už asi staré jako lidstvo samo. I když se vám to možná nezdá, tak informační technologie tady jsou opravdu hodně dlouho. Kdyby to všechno bylo na mě, tak já si možná pamatuji dobu, která byla tak před dvaceti lety. To se možná tak rozjelo všechno, co je dneska úplně už normální. Jako třeba barevná televize anebo mobilní telefon či rádio.
A když se potom rozšířil počítač, tak to mi už bylo šestnáct let. To je docela nedávno. Nyní je mi třicet pět let. A musím říct, že jsem ze začátku ještě vůbec nevěděla, jak informační technologie anebo počítač používat. No, takže mi bylo trapně a připadala jsme si jako neznalec a jako vůl. Vůbec jsem nevěděla, na co zmáčknout a kdy a jak. Takže jsem byla docela v šoku, když potom přišel nějaký starší pán, aby mi ukázal, jak fotit a jak s čím dále zacházet. U toho taky byla přítomna máma a taky můj otec a bratr, aby se podívali také. Nejhorší na tom bylo, že jsme od počítače a informační technologie skoro nikdo nic nás z rodiny nepochopil, takže to bylo tak, jako kdyby nám pan odborník specialista vůbec nic neřekl.
Takže co jsme to asi za rodinu? Co si o nás musel myslet? Asi že jsme hloupí a že nemáme smysl pro futurismus, jenomže já nevím, jak s informacemi zacházet a jak je použít. A na neznalost počítačů a obecně informační technologie mi zůstala dodnes. Rozumím jazykům a taky historii, ale co se týče informační technologie a technice a počítačů, tak to jsem úplný blázen, že jsem z toho jelen a absolutně nic neumím. Opravdu sláva ajťákům. Vážně bych se taky zlepšit, protože v dnešní době je umění na počítači snad už povinnost. Já umím ty základy, ale to v dnešní době bohužel už nestačí. Doba jde dopředu, a to včetně informační technologie.