Když jsme v šesté třídě začali poprvé probírat počítače a informatiku, tak jsem se opravdu hodně těšila, protože jsem doma vůbec neměla počítač ani žádnou techniku, takže jsem vůbec s tím neuměla zacházet. Ale moje kamarádka měla doma počítač. Takže jsem občas si vždycky zašla ke kamarádce a zahrála jsem si tam nějakou počítačovou hru. Někdo mi ale vždycky tu hru musel nastavit. Buď kamarádka nebo její máma, protože já jsem byla tak neznalá počítače, že jsem si ani neuměla bohužel zapnout tu hru a ani si ji načíst. Taky si vzpomínám na to, jak třeba načítání nějaké hry anebo různé počítačové stránky trvalo opravdu hodně dlouho.
Dlouho se tam točilo takové kolečko. Řekla jsem si, že informační technologie bude asi hodně složitá. Samozřejmě, že jsem ještě v té době jako dítě vůbec neznala a ani spojení informační technologie. To jsem pochopila až v osmé třídě, kdy už jsme probírali více počítač do nitra. A naučili jsme se taky různé postupy, jak třeba založit emailovou schránku nebo jak si stáhnout film či nějakou hudbu.
Tak my jsme se učili, jak navštívit nějaké různé webové stránky, abychom si potom mohli lépe najít práci anebo něco podobného. Samozřejmě, že jsme vždycky ke konci hodny jsme si mohli zahrát na počítači. A na patnáct minut dělat na počítači co chceme. Takže chtěla jsem vždycky hrát nějakou prima hru anebo hrála jaké kvízy. Opravdu hodně mě to bavilo a já jsem si řekla, že informační technologie není tak špatná, jak se zdá a že bych to mohla někdy docela zvládnout perfektně. Uvidíme, co mi přinese čas, jestli se v informační technologii zlepším anebo mi stále nepůjde. Ale jedno vím jistě, chtěla bych umět s počítačem dobře zacházet, protože jsem slyšela, že jde si taky pěkně tím vydělat. Třeba můžete někoho online doučovat a brát za to peníze. Takže hurá na informační technologii!